Reakce na korespondenci

Dobrý den vážení,

především poděkování panu Ing. Asterovi za rekapitulaci vývoje a za aktivity, které v dané věci podněcuje.

Rád bych jeho dodatku využil také ještě k osvětě: "...v SRN dochází k zahlubování toku a snížené průtoky vedou k poklesu spodních vod a tím hrozí ekologickou katastrofou odumírání vzácných okolních lužního porostu podél Labe. Zadržováním vody by se tomuto procesu dalo zabránit a ochránit tak přírodu."

Aby bylo rozumět hydromorfologii vodní cesty s podélným spádem (tedy zde na německých úsecích Labe po Magdeburg (- dále je k dispozici kanálové spojení do všech směrů) a relevantním potřebám na nich:

Ekologická idea - navyšovat dno, aby se v okolí zvýšila úroveň podzemních vod (starost o vysychání přírodních stanovišť i vody ve studnách atp.) je na první pohled logická, ale z hlediska bezpečnosti před velkou vodou je naprosto nevhodná; rovnocenně důležité jsou celospolečenské potřeby akumulované vody - ty jsou dnes řádově vyšší, než před sto a více lety.

Zadržování vody - mezinárodně chápaná potřeba. Ano - základně v krajině (revitalizacemi), ale rovněž ve finálním odtoku, v Labi.

Po celém ostatním Německu i jinde, také v ČR, fungují kaskády vodních stupňů. Ty české nepřímo slouží i našim sousedům - důsledky extrémů počasí by bez nich pociťovali častěji a závažněji. Dokud budou "odolávat" resilientním možnostem - vytvoření jezových zdrží, (je ideální, propojit je s revitalizacemi v okolí), nenaplní odpovědnost za bezpečnost, vodohospodářství (pro přírodu i společenost), nevyužijí hydroenergetickou pomoc, neodlehčí přeplněným dálnicím a železnicím.

Porovnání možných variant:

A) Bezjezová varianta - nehledící na potřeby dopravní infrastruktury - projektuje cíleným zanášením celého koryta (zvýšení dna) rozlití vody do příbřežních zón. S ohledem na sídelní zástavby musí nivelace hladiny zůstat relativně nízko tím spíše, že Labe cca od Míšně teče "placatou" krajinou. Vodohospodářský potenciál veletoku je bez spolehlivé akumulační funkce téměř nulový, vodní cesta není garantovanou infrastrukturou.

B) Bezjezová varianta - tolerující dopravní infrastrukturu - je stejná ve svých důsledcích vodohospodářských a bezpečnostních, ale ponechává starost o údržbu plavební dráhy (čištění jejího dna a údržba koncentračních hrází). To stačí prozachování omezených parametrů vodní cesty. Provozu lodí stačí dostatečný sloupec vody jen v plavební dráze. To je ostatně po staletí běžná praxe, kdy břehové zóny se nechávají zanášet, příčné koncentrační hráze (takové dlouhé haldy záhozových kamenů) vtlačují vodu do plavebí dráhy. Není složité ji čistit a nánosy např. podvodním dozerem vytahovat směrem ke břehům. Plná hloubka u břehu je nutná jen tam, kde lodě přistávají.

C) Jezová varianta vytváří jiné charakteristiky vodních útvarů, ty na relativně malé ploše zadrží mnohem více vody a s akumulací vytvoří saturaci podzemních vod do okolních zón (podle situace i vzdálenějších, než při bezjezové variantě). Hladina vody je držena co nejvýše, proporcionálně se sídelními zástavbami. Akumulační zásoba odolává i dlouhotrvajícímu suchu. Výškově pohyblivé jezy spolupracují s možností rozlivů do krajiny, za vysoké vody zajíždějí - podle typů až do dnové kapsy. Bohatší vodní sloupec a držení vyšší nivelace hladiny umožňují projektovat rozkvět biodiverzity a ekosystémů do větší vzdálenosti od vodního toku. Odtok po prvotním naplnění zdrže zůstává stejný jako před stavbou stupně, lze jej v určitém rozsahu řídit. Vytvořený vodní schod je potenciálem pro hydroenergii. Vodní kaskády známe umělé i přírodní.

Prý dopravě mají pomoct nízkoponorová plavidla, není nutné stavět jezy - vězme, že za velkého sucha se z tůní u drážďanských hrází nepohnou ani nejnízkoponorovější bočnokolesové parníky jejich "Bílé flotily" (70 cm ponor), navíc nákladní lodě, projektované na takové ponory by na hloubce ostatních evropských vodních cest ekonomicky nemohly soutěžit s loděmi s ponory dvou, tří i čtyřmetrovými. A kdyby jejich provoz byl dotován (jen teorie), pochybným smyslem by dopravě celkové neulehčily.

NENÍ TO JEN PŘÁNÍ - ABYCHOM DOSÁHLI LEPŠÍ REALITY JE NEJPRVE NUTNÉ ZNÁT SOUVISLOSTI,

KTERÉ PLYNOU Z NEVYUŽÍVANÝCH POTENCIÁLŮ MODERNÍ VODNÍ CESTY. Potenciály, odpovídající environmentálním, vodohospodářským, dopravním, energetickým, dnes prudce závažně strategickým potřebám, nemohou prosazovat bez mezioborových vztahů jen ekologové, nebo jen rejdaři, nebo jen stavební inženýři.

Tyto informace a argumenty popisují znalosti a realitu vnitrozemské dopravy tam, kde od ní nikdy neodešli, navíc podpořené spolupracemi pro zlepšení vodních poměrů (verdikt: vodní cesty představují jedinečné synergie a kompenzace).

Danou věcí nepohne, když se nedostanou ke komunálním a územně vyšším odpovědnostem. Proto je sdílíme (SAV) do všech sfér a také Vám, s cílem pomoct objektivizovat celospolečenský význam vodních staveb a cest. A jejich pozitiva nárokovat (podle místních potřeb) k zástupcům strategií nejvyšších - také těm, kteří mají na mezinárodní úrovni vyjednávat modernizaci vodní cesty na Labi.

Zde si dovolujeme upozornit na příležitost - opřít váhu modernizace Labské vodní cesty o nastávající předsednickou roli ČR v Evropské komisi, kde pro usnadnění plnění cílů EGD je nanejvýše aktuální osvětlit hydro-meteorologické i jinak kompenzační funkce, hovořící pro ještě samozřejmější důvody k "vybavování" Evropy sítěmi vodních cest a přístavů.

S přátelským pozdravem - My vodě, voda nám!